Desatero rodiče
Co občas zapomínáme
Může se Vám zdát zvláštní, že chceme dávat rady rodičům, nebo se může zdát, že některé věci jsou samozřejmé, ale z vlastních zkušeností víme, že na některé věci jako rodiče opomeneme, nebo si je neuvědomíme.
Co mám s sebou?
U balení je nutné, aby byl přítomen sám táborník, aby věděl, co má sebou. Naprosto nezbytný je seznam věcí, který bude viditelně umístěn na vnitřní straně kufru, který je pro umístění ve stanu nejvhodnější!
Nedávejte dětem s sebou žádné léky, o kterých nám nedáte informace.
Stává se, že dítě s sebou má nějaké léky, které normálně bere, ale často pořádně ani neví na co jsou. O veškerých léčivech a zdravotních komplikacích by měl být informován zdravotník tábora a oddílový vedoucí dítěte.
Nesdělujeme dětem po telefonu nebo dopisem nepříjemné zprávy.
I když je dítě v kolektivu kamarádů, tak na špatné zprávy je tam samo (dědeček měl infarkt, umřel nám Fido, atd.). Takové situace často těžce zvládáme i my rodiče, natož naši drobečci, když nás u sebe nemají. Pokud podobnou zprávu považujete za natolik důležitou, že jí musíte sdělit, přijeďte po poradě s hlavním vedoucím osobně. Ve většině případů doporučujeme i odjezd dítěte domů, protože v kruhu svých nejbližších se s takovou zprávou vyrovná nejlépe a "netrpí" na "cizím" místě s "cizíma" lidma
Nedáváme dětem s sebou zbytečně nové oblečení, zvlášť drahé.
Dítě jede na tábor, kde hrajeme hry, chodíme v lese, občas se nám nepovede počasí. Oblečení se ničí zákonitě rychleji, než při běžném nošení.
Raději dvě pláštěnky.
Kdo má nepromokavou bundu, tak ten problém většinou nepozná, ale kdo má jen obyčejnou pláštěnku, tak se často stává, že se někde roztrhne, vždyť je to jen kousek igelitu.
Podepište dětem veškeré jejich oblečení a další věci.
I když nám často přijde, že poznat si své věci není takový problém, opak je skutečností. Tepláky vypadají podobně, ešusy skoro stejně. Je to nejmenší vzít lihovku a podepsat dítěti cedulky u oblečení, nebo nalepit malou nálepku se jménem na ostatní věci. Každý den se stává, že v ruce držíme alespoň deset věcí, ke kterým se nikdo nehlásí. Ulehčíte nám práci a sobě zvýšíte návratnost věcí.
Dejte dětem raději teplejší spacák a polštářek.
I když je léto a venku okolo 30 stupňů, v noci bývá chladno. A není nic horšího, než se celou noc klepat zimou. Možná už jen to, když se klepete zimou a pod hlavou máte srolovanou mikinu místo polštáře.
Klidně i troje tenisky.
Tábor je sice v létě a je fajn mít i pohodlnou otevřenou obuv, ale nesmíme zapomínat, že často chodíme na výlety, do lesa, běháme. Občas si na botě uděláme "žraloka", nebo prostě stoupneme do vody a musíme čekat, než boty uschnou.
Nezamlčujte před námi zdravotní komplikace, či omezení dítěte.
Za těch spoustu let, co tábor pořádáme jsme se již setkali se všemi možnými zdravotními problémy a omezeními. Pokud máme ucelené informace, dokážeme vaše dítě lépe zařadit do správného oddílu, přizpůsobit mu program, popř. zvolit odlišný přístup.
Sladkosti
Určitě chcete svému drobečkovi udělat radost a poslat mu balík. A samozřejmě co udělá větší radost, než spousta sladkého. A je nám jasné, že si říkáte, že raději pošlete toho sladkého víc, aby se vaše dítko mohlo rozdělit s kamarády. Ale... V polovině případů máme sladké snídaně (nápoj je sladký pokaždé), svačiny se skládají z jogurtů, ovoce, nebo sušenek, k pití je slazená šťáva, občas je i sladký oběd, nebo večeře. Navíc standardní návštěva obchodu v podání dětí je z 80 % nákup sladkostí (ať už jídlo, nebo pití). Pro zajímavost těch zbývajících 20 % bývá pro změnu slané (brambůrky apod.). A do této nálože cukru ještě často každý dostane balík sladkostí, často větší, než kolik sladkého sní za půl rok doma (věřte nám, máme děti, víme kolik toho sní :-) ). A co naše milované děti udělají s balíkem sladkostí (popř. slaností)? "S kamarády se sice rozdělím, ale jen aby se neřeklo, a nebo spíš řeknu, že mi přišli náhradní boty, abych se nemusel dělit vůbec." "Za půl hodiny bude oběd/večeře, tak si dám ještě celou čokoládičku, to přece neva, že nebudu jíst normální jídlo." "Tak už mám jít spát, tak co budu dělat ve stanu? Dám si pytlík chipsů a zapiju to dvoulitrovou Fantou." "Po dvou snickerskách se mi bude líp usínat, jdu do toho." A co z toho plyne pro nás: Za tábor vyhodíme minimálně 50 porcí jídla, když pominu zbytečné plýtvání jídlem, tak za cenu těch porcí jsme mohli do programu přidat nějakou další aktivitu (připomínám, jsme nezisková organizace, nikdo z nás nedostává žádnou odměnu, ba naopak, každý vedoucí platí spoustu věcí ze svého). Zdravotník často řeší "mě bolí bříško" - proč? měl jsi oběd? proč ne? aha... Vedoucí dne se okolo večerky nezastaví, protože najednou mají všichni spoustu energie a nechtějí spát, chtějí se courat po táboře, nebo si velice, velice, ale velice hlasitě povídat ve stanu, nejlépe přes stany. Neberte tyto řádky nijak zle, nezakazujeme vám posílat sladkosti vašim drobečkům, naopak všichni mají radost, že si na ně vzpomenete a pošlete jim balík, jen prosím zvažte, kolik sladkostí/slaností do balíku vložíte. :-)